W. BRUCE CAMERON – Psí cesta

Jsem velký milovník zvířat, především vlků a, pochopitelně, jejich příbuzných psů. Při nedávné návštěvě knihkupectví, kdy jsem sháněl nějaké faktografické dílo o Karlu Čapkovi, jsem zahlédl i tuto knihu. Moc jsem se nerozmýšlel a přidal ji na hrozivě narůstající kopici již vybraných knih, kterou jsem decentně zakotvil u učebnic, kam chodí zájemci jen na začátku školního roku, aby nepřekážela ostatním kupujícím.

Nebudu nic zastírat a hned na začátku se přiznám k malému nedostatku. Vůbec jsem netušil, že se jedná o pokračování knihy s podobným názvem i dějem, která se jmenuje Psí poslání. Tuto skutečnost jsem zjistil až po přečtení celého příběhu, kdy jsem se konečně také podíval na stručný popis obsažený na záložkách přebalu knihy. Vyprávění začíná tak, že jsem ani na chvíli neměl pocit, že bych o něčem nevěděl. S nabytou vědomostí o předchozím díle, musím napsat, že se jedná o pokračování dobrodružství hlavního hrdiny, kterým je pes.

Kniha je vyprávěním o poselství pejska, který se znovu a znovu rodí, aby mohl naplnit poslání které má na tomto světě. Po smrti svého páníčka Ethana se jeho novým smyslem života stává bytí po boku Ethanovo vnučky Clarity / CJ. Začíná jako Labrador Buddy, pokračuje jako kříženka Molly (přišlo mi milé a úsměvné, že i když se jednalo o fenku, mluví o sobě v mužském rodě), dále pak jako nebojácný Max ,kříženec čivavy a (možná, jak to u kříženců bývá) yorkshira, aby se jeho putování uzavřelo v těle bígla Tobyho.

Příběh je popisovaný pohledem psího hrdiny, nikoliv pohledem člověka a nepokračuje kontinuálně. Psí hrdina nepřichází na svět hned po své smrti. A tak se ke Claridy vrací pokaždé v různých etapách jejího života. Příběh Claridy mne příliš nezaujal. Starosti dospívající ženy, odcizení od své matky, problémy s muži, od kterých čeká něco jiného než oni od ní a to vše vygradované pokusem o sebevraždu, aby v náhlém prozření ocenila kvality někoho, kdo byl stále poblíž. Příběh jak z telenovely. Omlouvám se za trochu ironie, ale nemohl jsem si pomoct.

Mnohem zajímavější je pohled Buddyho / Molly / Maxe / Tobyho. Ano, pochopitelně se jedná o interpretaci autora, člověka, ale spoustu myšlenek stojí za zamýšlení a možná si uvědomíte, že svému psímu kamarádovi ne vždy úplně rozumíte, podobně jako já.

Kniha by se dala přečíst během jednoho dne, ale příběh mě často odváděl k vzpomínkám na mého vlastního psího průvodce a už jsem se nedokázal soustředit na děj. Trochu mě zamrazilo, kolik strachu a starostí by pes ve svém životě zažíval, pokud by měl být takový, jak ho popisuje Bruce Cameron. Až při čtení těchto řádků jsem začal přemýšlet nad tím, jak moc bylo smutno mému psímu parťákovi Robíkovi, když mi ležel stočený v náruči a já si díky jeho blízkostí mohl ulevit od svých starostí a zklamání. Jak se asi cítil, když poslouchal moje žalování. Vnímal můj smutek či rozčarování? Bylo mu teskno, když jsem odcházel a nemohl ho brát sebou? Nevím, snad mi to jednou řekne, protože trochu sobecky doufám, že jeho posláním jsem byl já a už se nikde netoulá a čeká na mne.

V závěru knihy se malinko otočí poměr rolí obou hrdinů. Má trochu filozofický přesah s myšlenkou, že člověk na konci své cesty stojí už jen o jedno. O smíření. Nechci zde prozradit celý děj knihy a už tedy jen pár slov na konec. Je krásná, hodně smutná a mnohému milovníkovi psů ukápne slza a je to v pořádku, protože nikdo na světě nedokáže milovat tak jako psi milují své páníčky. Jejich láska je naprosto ryzí. Je jim jedno, v jakém autě jezdíte, co máte na sobě či kolik zlaťáků v bance. Neřeší, jak moc jste krásní či úspěšní. Stačí jim jedno. VY.

A především o lásce psa a člověka je tahle úžasná kniha.

Rok vydání: 2013 | Vydavatelství: Ikar | Počet stran: 320 | Vazba: vázaná, pevná