KREATOR – Gods Of Violence

Desku německé thrash metalové legendy Kreator jsem si koupil víceméně náhodou. To jsem si takhle jednou zkracoval cestu z banky přes náměstí k parkovišti kolem rohového obchodu kde, světe div se, stále ještě prodávají CD. A koho to neslyším? Těžko zaměnitelný Mille Petrozza se svými kovotepci Kreator a jejich poslední počin Gods Of Violence. Ale co bych dlouze popisoval, nejsem český politik (plno řečí, žádný skutek). Nakouknul jsem, omrknul CD (dokonce bylo k mání ve třech verzích), vytasil kreditku, poděkoval a pokračoval ve své cestě k autu s neočekávaným dárkem, na který jsem se moc těšil.

Kreator za svou pětatřicetiletou existenci, která se datuje od roku 1982 (nejdříve jako Tyrant , Tormentor) vydali už pěknou řádku alb. V devadesátých letech určovali směr, kterým se ubíral thrash metal. Skladby z Terrible Certainy (1987), Coma Of Souls (1990) hrají Němci na koncertech do dneška. Gods Of Violence je čtrnáctým studiovým počinem. Petrozza a spol. si tentokrát dali na čas a časová prodleva od posledního alba Phantom Antichrist narostla na pěkných, kulatých pět let.

Vydání které jsem si přinesl domu je DigiBook, které obsahuje vlastní CD a jako přidanou hodnotu DVD s koncertem z roku 2014 ve Wackenu. Ale videozáznamu se tentokrát věnovat nechci. Je to historická záležitost a dívat se na koncerty v televizi mi přijde naprosto „ztrátočasná“ záležitost s neuspokojivým efektem. Podobně jako, když muž hodiny poslouchá ženu ve snaze jí porozumět, aby na konci debaty vedené převážně v monologickém duchu, zjistil, že černá, kterou mu dlouhosáhle popisuje, je vlastně zelená, a to dokonce hráškově zelená. Země, že je odjakživa placatá a jestli to neví, tak je úplný blbec. Zjednodušeně řečeno. Na koncerty se chodí pro atmosféru, se ženami se tráví čas, protože je nám s nimi dobře a nedokážeme bez nich žít a to i s tím vědomím, že jim nerozumíme.

Konec filozofování o ženách, jdeme omrknout „božské“ CD Kreator. Líbí se mi zpracování obalu, a to i přes to, že mi jeho tvar a velikost narušuje jinak „německy“ akurátně zarovnanou řadu krabiček. Povedené jsou ilustrace rohatých démonů v koláži s padlými křesťanskými kříži, gotickými katedrálami. Pochopitelně nemůže chybět pěkně vyvedená hlava Stvořitele, jak ji vidí pánové z Kreatoru. Fotografie hudebníků naštěstí nenesou punc přestárlých rockerů. Je to věc názoru, ale celou černorudou koncepci jinak povedeného grafického zpracování sráží obrázky starobylých artefaktů s moderními zbraněmi. Chápu, že to má své opodstatnění a je to jakýmsi vizuálním poselstvím alba. Nicméně ostatní insignie myšlenky, kterou nám Kreator chtějí sdělit, jsou dostatečné čitelné a srozumitelné.

Pojďme však na vlastní hudební náplň CD. Desku otevírá pochodově svižné, horrorové intro Apocalypticon. V rychlém sledu následující World War Now rozhodně nenechá nikoho na pochybách, co mají Kreator a především Mille, jenž je autorem textů, na srdcích. V nekompromisním tempu utápějí pochybnosti, zda na takovou hudbu ještě mají. Mille, frázuje s takovou rychlostí, že člověk ani nestíhá vnímat text. Parádní úvod ještě umocňuje nenásilné zpomalení v polovině písně s malebným projevem solové kytary. Navazující Satan Is Real je jedním z opěrných bodů celé desky. Refrén Satan Is Real podporovaný hutnými riffy je opravdu návykový a atmosféra bezmocnosti a zoufalství se jen umocňuje. Totalitarian Terror pokračuje ve zběsilém tempu, ale jinak nic výjimečného. Za zmínku určitě stojí text, kde se Mille pro změnu věnuje hrozbám jakým byl a stále je nacizmus. Titulní Gods Of Violence začíná akustickým intrem. Řezavé riffy, stakátem deklamující Mille, vše obepínající melodická linka sólové kytary. Není to špatné, ale tlačítko zpět pro opětovné přehrání jsem nevyužil. Army of Storm se nese v podobném duchu, ale v koncertním provedení bude mít velkou sílu. Je to ten typ písně při které dochází bez větších problém k interakci mezi posluchačem a interpretem. Riffy refrénu jsou až brutální a pomalejší než zbytek skladby, díky čemuž se určitě najde dost vlasatých kebulí rozviřujících vzduch pod pódiem. Přemýšlel jsem co mi připomíná sedmá Hail To The Hordes. Nejříve jsem pomyslel na Radka Zábojníka ze Six Degrees Of Separation, který dokáže na pořádně tvrdém základu zpívat písně melodicky a dát tím skladbě úplně jiný rozměr. Hlavou mi prolétla tvorba Mannowar s jejich epickými popěvky. Ale není to ani jedno z toho. Jedná se mix všech zmiňovaných atributů přetavených do dokonalého počinu ryze Kreatorovského. Parádní.
Lion With Eagle má zajímavý úvod, který by mohl svádět k odpočinku v jinak zběsilém, vyčerpávajícím tempu celé desky. Omyl. Velký omyl. Když si poslechnete nebo přečtete co Mille šeptá v poklidném, dětsky užvatlaně znějící melodii úvodu, zamrazí vás. Watch The Mortals From Above As They Destroy Everything They Love. Je mi z těchto slov opravdu úzko, protože vystihují pocity, které mne svírají při pohledu na dění ve světě jehož součástí jsem, ať se mi to líbí nebo ne. Člověk si uvědomí, že to nejsou démoni, zlé mocnosti či Satan, ale člověk sám, co si ze života dělá peklo a tuhle nádhernou planetu přivedl na pokraj temnoty a záhuby se všemi jeho tvory, kteří ani nikdy ve své čistotě nepochopí, proč přestali existovat. Ve stínu syrové pravdy, kterou mne Mille dostal do kolen, poslouchám následující Fallen Brother. Melodická, krásná skladba s chytlavým popěvkem. Při takových písních si vesele pořvávám při dlouhých jízdách autem a je mi vcelku jedno co si myslí ostatní účastníci silničního provozu o mém zdravém rozumu. Vzhledem k tomu, že Mille zpívá tak, že je mu rozumět každé slovo, je lepší text nevnímat a nemyslet na to kolik hudebníků za poslední roky opustilo tento svět. Předposlední Side By Side, nějak nevybočuje z konceptu desky a je takovou malou demonstrací Milleho schopností toho co je schopen ještě uzpívat. A je to fascinující ukázka. Desku obstarává Death Becomes My Light, která v závěru ubírá malinko na tempu a je důstojnou tečkou celého alba Gods Of Violence.

A závěr? Z desky je patrná radost z hraní, obrovská zručnost muzikantů. Schopnost vytvořit koncepční celek postavený na několika nepřehlédnutelných pilířích. Na metalovou hudbu nezvykle přemýšlivé a burcující texty, které nejsou jen prostoduchými frázemi pro potřeby uřvaného zpěváka. Kreator se předvedli ve skvělé formě, ale ten pravý požitek a prožitek si musíte „vyposlouchat“. Je to způsobené i díky zběsilému tempu, které vám dá snadno zapomenout na to, že jste poslechem strávili téměř celou jednu hodinu. Svůj obrovský potenciál dokáže album vyjevit jen pozornému posluchači, který se nenechá převálcovat buldozerem na tryskový pohon, který zručně řídí Mille Petrozza, Sami Yli-Sirniö, Christian Giesler a Jürgen Reil.

Seznam skladeb:

Rok vydání: 2017 | Vydavatelství: Nuclear Blast | Počet skladeb: 11 | Celkové délka: 51:43