Proč nám vládnou lidi s defektem na mozku aneb zabíjení zvířat pro kožich

V době kdy píši tyto řádky, se schyluje k druhému čtení návrhu zákona, který má zcela zakázat kožešinové farmy. Než dojde ke schválení (jak pevně doufám), uvedení v platnost a vymahatelnost zákona, zemře v otřesných podmínkách pro pochybnou módu ještě mnoho, mnoho nevinných tvorů. Nechápu jak je možné, že v civilizované zemi, jak o sobě s oblibou tvrdíme, může něco takového ještě existovat. Není mi to z cela jasné i z předchozího posunu nahlížení na zvíře, kdy se podařilo do Nového občanského zákoníku platného od 1. 1. 2014 zakotvit změnu postavení zvířete v právních vztazích.

§494: „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“

Z nového definování postavení zvířete v právních vztazích jasně vyplývá, že každé živé zvíře, je-li schopno cítit bolest nebo stres, požívá ochrany občanského zákoníku. A můžu každého zákonodárce ujistit, že zvířata z kožešinových farem bolest a stres cítí každý den.

Na většině záběrů z těchto farem se rozostřují obličeje zaměstnanců nebo pohozená zkrvavená těla nebohých zvířat. Já to nebudu dělat. A hned na začátku bych vám všem rád představil hlasitou odpůrkyni zákona, poslankyni Olgu Havlovou (Úsvit-NK), která argumentovala slovy: „pokud bude poptávka, tak je potřeba těm lidem to umožnit“. Paní poslankyně je typický představitel našich zákonodárců. Bez znalostí, nadutá, hlavně že je slyšet. Záběrů z kožešinových farem je na internetu dostupných tolik, že by neměl být problém, ani pro poslance, nějaký najít. Případně by mohla požádat nějakého svého schopnějšího asistenta, když už na ten aparát přispíváme z našich daní.

Jen CHTÍT!!!

Přišlo mi tragikomické, když jmenovaná poslankyně prohlásila po zhlédnutí záběrů, které natočila nezisková organizace OBRAZ; „Musím se přiznat, toto jsem nikdy neviděla a toto bych nikdy nedovolila.“

No paní poslankyně. Za prvé nechápu, jak můžete diskutovat o zákonu či problému o kterém evidentně nic nevíte a veřejně se k němu vyjadřovat. Naprostá nepřipravenost a neznalost problému je u většiny poslanců běžná. Ale tohle je do nebe volající drzost a pohrdáním lidí, kteří se věnují ochraně zvířat a kteří nejsou tak bezmezně hloupí jako Vy. Chtějí znát fakta, než začnou vykřikovat takové bláboly, jako jste to dokázala Vy. Je smutnou skutečností, že Vám podobných jako jste Vy, je ve sněmovně víc. Namátkou si stačí připomenout výrok Vaší kolegyně Jany Černochové: „A vážené kolegyně, kolegové, mě opravdu ta debata fascinuje. Já jsem tady ve 14.20 hodin navrhovala, abychom se zabývali lékařskou záchrannou službou, kde jde o životy deseti milionů lidí. Dvě hodiny tady řešíte kožíšky!“

Pochopitelně nechci srovnávat důležitost těchto dvou témat. Ale problém není v tom, že se dvě hodiny řeší kožíšky, ale to, že výkonnost Poslanecká sněmovny ČR je výsměchem všem pracujícím občanům České republiky. V plném počtu se sejde, jen když se hlasuje o zvýšení platu či náhrad. A můžu vás obě ujistit, že pro mne jsou stejně důležité kožíšky stejně jako lékařská záchranná služba. To, že nejste schopni projednat víc než jeden bod, svědčí jen o vaší neschopnosti. Kdybyste přestali machrovat jeden na druhého jak se vzájemně „vtipně“ setřete už bychom nemuseli řešit problémy LZS a ani se dívat na záběry týraných zvířat, které, i když jim zákon poskytuje ochranu, umírají v obrovských bolestech a stresu, který vy můžete maximálně poznat ve frontě na oběd za pár korun v jídelně PS ČR.

Ale abych se vrátil k paní poslankyni, která získala mé „sympatie“. Možná, že jste si toho ve své nadutosti nevšimla, ale v PS ČR nejste sama. A Vaše „to bych nikdy nedovolila“ působí směšně v kontextu kolik má Vaše strana poslaneckých křesel. Tajně doufám, že většina poslanců má dost rozumu a odvahy, aby zákon schválili i bez Vašeho hlasu.

Ale abych nekritizoval jen poslance. Velké zklamání mi připravil Jiří X. Doležal z Reflexu, kterého jsem považoval za celkem schopného novináře. Ale co předvedl ve svém článku z čísla 7 tohoto roku, mi přišlo neuvěřitelné. Možná potřebuje pro nějakou blízkou osobu norkový kožich. V rukavici si pohladil šelmičku a prohlásil, jak je vše v pořádku. Argument, že se mají místo zákazu požadovat evropské standardy je absurdní. Na konci bude vždy čekat krutá a nesmyslná smrt. Ale jak se pan Doležal nezapomněl zmínit, je to normální situace, protože člověk je přeci na vrcholu potravní pyramidy. Toto Doležalovo blahosklonné tvrzení ostře kontrastuje s jiným článkem z Reflexu, jehož autorem je Darek Šmíd. Ten pod názvem Milujte se a přemnožte se, jasně definoval, proč je lidstvo, potažmo celá Země na pokraji zničení. Je to nekontrolovatelný pocit člověka, že je pánem všeho. Vše je tu pro jeho potřeby a nic není nad lidský život.

Je to velký omyl, který se lidstvu v brzké době vymstí. Nejsem velký optimistou a nesdílím naději, že by se infekční epidemie jménem lidstvo dala zastavit. Je celkem známá věc, že lidská rasa svou populaci zvyšuje skokově v návaznosti na technologickém rozvoji. A ten je v posledním desetiletí překotný.

V závěru se vrátím k zákonu, který snad, jak pevně doufám, ukončí pochybnou živnost profitující na utrpení a smrti cítících bytostí. S tímto zákonem by měl přijít nekompromisní zákaz dovozu kožešin do ČR. Je nad slunce jasné, že by díru na trhu okamžitě zaplnil dovoz z Číny, kde zvířata trpí ještě víc.